Saars Challenge

Říká se, že nejlepší jsou věci neplánované. A tak to bylo i se Saars Challenge. Původně jsme chtěli jet závodit do Jeseníků, jenže se zas jednou vyplnilo přísloví "Když člověk plánuje, bůh se směje". Než jsme se stihli zaregistrovat, byl závod vyprodán. Tak co teď? Co třeba Saars Challenge? Organizují to pořadatelé Kunětické devítky, takže víme, že závody dělají pro lidi a ne pro prachy. A Žďárské vrchy jsou za rohem a stojí za to. A bylo rozhodnuto.

Teď jakou zvolit trasu? Na výběr byly celkem tři - 21 km, 39 km a 64 km. Jelikož jsem se poslední dobou držel pravidla, že trénink je pro amatéry, nehrnul jsme se do žádných experimentů a sáhl po prověřené půlmaratonské trati. Stejně tak zvolili Pavel Šubrt, Marcel Šparlinek a na poslední chvíli se k nám připojil Roman Bedroš. Pavel Štys sáhl po trati prostřední.

Počasí vyšlo parádně a my si mohli běh pořádně užít. Za sebe můžu říct, že jsem si ho užíval intenzivně skoro 2 a čtvrt hodiny, což mi mezi Retiáky vyneslo krásné poslední místo (děkuju kluci). Teď jenom neusnout na vavřínech.

Pavel Šubrt si běh také užil vydatně a doběhl chvíli přede mnou. Marcel zaběhl hodně slušných 1 hod a 50 minut (celkově 12. místo). Roman Bedroš není evidentně typ na rodinné výlety, chtěl to mít rychle za sebou a tak kopce ne-kopce to napálil do cíle za hodinku a 35 minut. Celkově skončil na úžasném 5. místě. Nechci Romana svazovat nějakými očekáváními, ale v Hradci by pod hodinu a půl zaběhnout mohl...

Za kyborga dne jsme vyhlásili Pavla Štyse. Svoji téměř 40 km dlouhou trasu zdolal za 3 hod a 45 min. Bílý dres mu zdobily dva krvavé fleky, o kterých jen prohlásil, že prvních 10 km trochu štípaly.

Shrnuto podtrženo, akce vydařená. Příští rok bychom se mohli sejít ve větším počtu.

Robert