Ultra Alpine Marathon

25.6.2016 jsme poprvé zkusili zahraniční horský závod, 30. ročník Ultra Alpine Marathon v rakouském městečku Veitsch. Trail run na 54km rozdělený do tří etap - 16.5km, 16km a 21.5km s celkovým stoupáním 2050m s nejvyšším bodem na 1860mnm (nad hranicí lesa se zbytky sněhových polí). Otevřený pro jednotlivce i dvou a tříčlenné štafety, čisté i smíšené. Trasa je krátce po asfaltu, nějaké ty lesní cesty (rovnější než kdekterá česká okreska) a pěšiny různých stupňů kamenitosti. Ve stoupání před nejvyšším bodem je prudká velmi kamenitá pěšina zvaná Teufelsteig, takové zpestření. To vše začíná a končí pod dohledem největšího dřevěného kříže na světě (40m) na kopci nad Veitschem (jde o rozhlednu ve tvaru kříže s dřevěným pláštěm).

Z původně přihlášených osmi běžců se nakonec vydali v pátek 24.6. směrem jih běžci tři. Počasí bylo pekelně horké, vrcholil příliv teplého vzduchu od jihu. Naštěstí soukromý Citroën C1 disponoval klimatizací efektivně zamezující přehřátí posádky. Navzdory pátečnímu odpoledni se ani nekonala žádná dopravní zácpa a cesta po českých silnicích a rakouských dálnicích a rychlostkách proběhla hladce. Po šesti hodinách v šest večer jsme byli na místě ve sportovním areálu. Komunikace s organizátory bezproblémová, paní mluvila i anglicky a změna registrace byla rychlá a zaplacení taky.

Za stanování na travnaté ploše kde už stálo několik stanů nikdo nic nechtěl. V domečku nedaleko bylo dostupné WC a na trávě před ním několik kohoutků s hadicemi a kouskem dlažby na omytí. Potkali jsme zkušenějšího českého běžce a pokecalo se, i nějaké ty rady padly. Z cizinců převládali Maďaři doplnění jedním autem se slovenskou posádkou a v bivakovacím pytli tu spal praktikující jogín nejspíše z USA. V přilehlém stanu kde jsme fasovali startovací balíček se nacházela i občerstvovna nejen s točeným pivkem Gösser za 2.9e (ein grosse bier, bitte).

Druhý den prostor ožil dalšími běžci kteří si vyzvedávali registrace až před startem. Svítilo Slunce, ale brzo se začalo schovávat za poměrně slušné množství mraků, takže nemělo až takovou sílu jako včera. Z internetu bylo informací o organizování závodu celkem dost, takže nebylo třeba zjišťovat další podrobnosti. Pouze to, že jsou k dispozici krabice na tašky a batohy k odvezení na výměny. Běžec si tedy mohl nechat poslat na cílovou výměnu batůžek s bundou a dalšími drobnostmi. Doprava na 1. výměnu odjížděla v 8:30, start byl v 9:00 a doprava na 2. výměnu jela v 9:45. 1. výměna byla v lesích, první běžci se objevili ve čtvrt na jedenáct, po hodině čekání. 2. výměna byla ve shluku několika stavení s restaurací, tam bylo sice čekání delší, ale s lepším zázemím a výhledem (výměny na sebe dokonce asi na vzdálenost 8.5km navzájem viděly). Zde se první běžci objevili v půl dvanácté. Naše štafeta měnila před čtvrt na dvanáct a po třinácté hodině. Polovina běžců byla v cíli po šesti hodinách, nejrychlejší již po čtyřech hodinách a nejpomalejší kolem osmi hodin i více. Salfa sebou na třetím úseku hodil a náš celkový čas byl 6:13:51. Čas pod 6 hodin pro štafetu je docela reálný.

Počasí docela přálo, ovšem před sedmnáctou hodinou silně zapršelo. Tou dobou jsme se již zkulturnili v zázemí zdejšího plaveckého bazénu který je po závodě běžcům volně přístupný. V sedmnáct hodin došlo na vyhlášení a ocenění nejlepších běžců ve velkém stanu za hojné účasti běžců i diváků.

Dostatečně odpočatí jsme asi v půl šesté vyrazili zpět do ČR, zde nebyla vyhlídka na dobré počasí nijak valná. Kolem půl dvanácté za svitu blesků z bouřek západně od nás jsme bez nehody a v pořádku všichni dorazili do Pardubic.

Celkový dojem z akce je veskrze kladný. Je to ještě docela blízko s dobrou dostupností, organizace dobrá, krajina nádherná. Rozhodně doporučuji.